Zdravý život

Do jedné z nemocnic na severu Moravy se nedávno dostala šestnáctiletá dívka, proto­že často omdlévala. Lékaři došli k závěru, že má nízký tlak a na­rušený imunitní systém. Rodiče se divili. Zeptali se, jestli s potížemi dcery nesouvisí třeba to, že nejí dostatek ovoce a zeleni­ny. Samozřejmě, přitakali lékaři: „Hned jí dejte pomeranče, bo­růvky, kysané zelí…”

„Hm, to bude problém, my to­tiž jíme jen zeleninu; která je vy­tažena ze země dobu kratší než patnáct minut. A stejně tak ovo­ce, které bylo přímo utrženo ze stromu,“ pravila matka.

V další nemocnici zaznamenali případ, kdy jedna dáma měla ukrutné potíže s nadýmáním. Bolelo ji břicho, nadýmá­ní jí dělalo čím dál větší problé­my. „Nemůže to třeba souviset s tím, že chodím na detoxikace, na odstraňování škodlivých lá­tek z těla, tedy na proplachování střev?“ zeptala se nakonec. Vy­šlo najevo, že si nechává v kos­metickém salonu u nich na síd­lišti dávat klystýr. Dokonce si na tuto proceduru zakoupila per­manentku, takže ji vyjde levněji, a dopřává si ho v poslední době co čtvrt roku.

Vítejte ve světě lidí, u nichž se snaha žít co nejzdravěji tak tro­chu zvrtla.

PŘÍLIŠ ZDRAVÉ ANOREKTIČKY

Během přípravy tohoto článku jsem se dozvěděla, že by bylo vhodné nechat si sestavit jídelní­ček podle data, kdy jsem se na­rodila. Jelikož jsem se narodila v květnu, musím jíst jinak, než kdybych se narodila třeba v led­nu. Dozvěděla jsem se rovněž, že brambor je třeba jíst co nejméně, protože tnetabolické zbytky z nich se prý usazují v kloubech, a to je nebezpečné. Také je tře­ba se vyvarovat mléka a mléč­ných výrobků, protože po nich v mém těle dojde ke kalcifikaci, tedy zvápenatění.

Hrůza, kterou ve mně tato va­rování vyvolala, je poměrně vel­ká, protože nevím, co si pod tím, že budu mít v kloubech zbytky brambor a ještě k tomu zvápe­natím, vlastně představit. Po zkoumání dalších doporučení na stovkách webových stránek věnovaných různým způsobům toho zaručeně správného stra­vování docházím k závěru, že potraviny zdraví neškodné za posledních deset let téměř vy­mizely, a jestliže jím tak, jak jím, zaručeně jsem z toho nemocná. Zdrcující zjištění, které člověku na klidu nepřidá. Pokud chci svému tělu dodávat jen věci na­prosto čisté a zdravé, tudíž ne­jíst maso, mléčné výrobky a nic s příměsí chemie, nesmím jíst ani med.

V internetových diskusích se odehrávají kruté názorové boje o to, zda je med povolen, či ne. Část vyznavačů zdravé­ho jídla trvá na tom, že med se jíst může. Druhá část tvrdí, že jíst med je stejně hrozné jako pozřít maso. Zdůvodnění: Med pochází od včel a včely jsou ži­vočichové. Med je tedy živočiš­ný produkt, a tím pádem zdraví neprospěšný.

„Je neuvěřitelné, co jsou lidé ve snaze stravovat se co nejzdra­věji schopni vymyslet. Vede to k tomu, že ze své snahy být zdra­ví nakonec onemocní. Takových případů přibývá,“ říká Mirosla­va Navrátilová, lékařka z ambu­lance pro poruchy metabolismu a výživy Psychiatrické klini­ky Fakultní nemocnice v Brně. „Už neplatí, že se poruchy pří­jmu potravy týkají výhradně dí­vek, které se pohybují ve světě modelingu. Ty u nás tvoří tak dvě procenta. Mnohem víc je těch, u kterých za poruchami příjmu potravy stojí takzvaná zdravá výživa. Jedí tak zdravě, až si tím můžou zdraví poškodit. Jedná se i o velmi vážné případy, které končí až na jednotce inten­zivní péče.“

V oboru pracuje devětadvacet let a za tu dobu vypozorovala velké změny. „Dřív většinou anorektičky říkaly, že hubnou, protože chtějí být štíhlé. Nyní se častěji odvolávají na to, že chtějí jíst zdravě. Anorexii teď mnoh­dy předchází právě posedlost zdravou výživou, což nebýva­lo. Slýchám neuvěřitelné příbě­hy. Znám dívku, veganku, kte­ré jsem vysvětlovala, že skladba jejího jídelníčku není vhodná, a proto nemá v těle látky potřeb­né k jeho správnému fungování. Odpověděla, že její táta má in­ternetovou firmu s potravinový­mi doplňky, tak si ty potřebné látky dodá tím, že slupne něja­kou tabletu. Lidé odmítají jíst vejce či maso a raději jedí umělé tablety, kterými si dodají to, co jim kvůli jejich posedlosti chy­bí. Nebylo by jednodušší sníst to Vejce? Lidé přestávají respekto­vat genetickou výbavu člověka, snaží se ji obcházet a hledat nějaká podivuhodná náhradní ře­šení. Ale proč?“

Podobné zkušenosti uslyšíme i od jinud…

„Je pravda, že případy, kdy potíže s anorexií původně začí­naly usilovnou snahou jíst a žít co nejzdravěji, se objevují a dří­ve nebyly,“ říká Eva Slezáková, která vede brněnskou pobočku společnosti Anabelle, pomáha­jící anorektičkám. „Samozřejmě se ale nedá říct, že jsou vždy příčinou. Ty jsou u anorexie různé, individuální a často vyjdou na­jevo až při psychoterapii.“

POTRAVINOVÍ IDEALISTÉ

Lékaři začali používat výraz patologická závislost na zdravé stravě. Jde o psychickou poru­chu, také se jí říká ortorexie. Ten výraz existuje od roku 1996, tehdy americký lékař Steven Bratman popsal život v komunitě vyznavačů zdravého způsobu stravování. Sám v ní nějaký čas působil a byl přesvědčený, že po­kud člověk přemýšlí nad tím, co jí, a pečlivě sestavuje svůj jídel­níček jen z určitých potravin, předchází tím spoustě civilizač­ních nemocí.

Časem mu začalo vadit, že vyznavači různých takzvaně zdravých způsobů stravová­ní se chovají jako členové sekt. Nepřipouštějí jiné názory, pře­svědčují o své pravdě ostatní.

Začal je nazývat potravinovými idealisty a napsal sérii drsných článků o tom, že oddanost zdra­vé stravě postupně vede k řadě zdravotních obtíží, psychických i fyzických.

Výraz ortorexie se od té doby rozšířil stejně, jako se rozšířil počet lidí, kteří pečlivě zkouma­jí složení potravin v obchodech, případně už do obchodů vůbec nechodí. Za zdravé jídlo totiž považují pouze to, co bylo vy­pěstováno na místech, kde měli možnost sledovat vývoj rostliny od semínka po sklizeň.

Slovo ortorexie rozdělilo spo­lečnost. Pro někoho je to koneč­ně potvrzení toho, že kvůli snaze jednoho člena rodiny jíst zdravě její zbytek prožívá utrpení: „Já ti říkal, že není normální používat místo cukru obilný slad, místo masa tofu a místo normálního mléka nějakou sójovou břečku. Jen si to přečti, tady o tom pí­šou, to je přesně tvoje diagnóza, ta ortorexie.“

Pro někoho je to urážka: „Jo, tak protože do sebe necpu sa­lámy vyrobené z rozemletých kostí, nepiju krabicové džusy, které vedle ovoce ani neležely, a nezaneřáďují si tělo dalším svinstvem, tak mám psychickou poruchu? Je to jen snaha farma­ceutických a potravinářských koncernů vytvořit dalšího stra­šáka a odvést lidi od přirozené­ho způsobu stravování, aby do sebe dál rvali tu jejich chemií.“

Ortorektička se pozná tak, že ji řeči o ortorexii rozlítí k nepří­četnosti. No bodejť, těžko někdo přizná: „Mojí šestnáctileté dceři diagnostikovali nedostatek že­leza, podvýživu a další problé­my, které podle lékařů způso­bilo to, že už pět let nejí maso a má permanentku na výplachy střev.“ Ne, tohle ortorektička ni­kdy neřekne. Ale buďme gende­rově vyvážení, nejsou jen orto­rektičky, ale i ortorektici. Stačí si pročíst různé weby věnují­cí se alternativním způsobům stravování a hned je jasno, že na těchto oborech frčí mnoho mužů. Na druhé straně je rozši­řující se posedlost obavami, že jíme něco nezdravého, pochopi­telná. Vždyť každou chvíli vyjde najevo další případ toho, že se v obchodech vyskytují potravi­ny obsahující látky, které by roz­hodně obsahovat neměly.

PODVYŽIVENÁ MINIMA

Italští poslanci projednávají možnost, že by rodiče, kteří nutí nezletilé děti k veganství, mohli být trestáni až dvěma roky vě­zení. Rozruclitam totiž vyvolal případ, když v Janově skonči­la na jednotce intensivní péče podvyživená dvouletá holčička, a pak vyšlo najevo, že jí rodi­če dávají naprosto nevyhovují­cí stravu. Samozřejmě v dobré víře. Byli přesvědčeni, že ji krmí zdravě. Podobný případ byl za­znamenán v Miláně. Tam léka­ři zachraňovali více než ročního chlapce, který váhou odpovídal tříměsíčnímu miminu. I on byl z rodiny, ve které se nejí nic ži­vočišného původu, rodiče mu tedy nedávali maso ani mléčné výrobky. Italové teď proto dis­kutují nad problémem, zda má rodič právo dávat dítěti, co sám uzná za vhodné, nebo jde o tý­rání, protože může být ohrožen dětský růst a vývoj.

„Lidé přicházejí se zdravot­ními problémy, ale nesvěřují se, jak jedí, co k nim mohlo vést,“ říká pediatr Petr Tláskal, který vede oddělení léčebné výživy Fakultní nemocnice v Praze-Motole. „Takže se snažíme zjis­tit, jaké jsou stravovací zvyklosti rodiny. Znám případy, kdy ro­diče dávají dětem výhradně ve­ganskou stravu. Jestliže dítě do­stává jen jablka, brambory, vodu a byliny, je to pro mě hranice, kdy se dá přemýšlet, zda nejde o porušování práv dítěte. Je to věc názoru. Někdo na to řekne, že rodiče mají právo mít svou životní filozofii a můžou se sami rozhodnout, co dítěti dají. Sna­žím se vegany přesvědčit, aby dětem upravili jídelníčky aspoň tak, aby byly laktoovovegeta­riáni. Jde o to, aby děti dostáva­ly^–vše potřebné. I když z mého pohledu by samozřejmě, bylo jednodušší, kdyby jedly pestře a pak nemusely dostávat umělé doplňky stravy.“

ŽVÝKÁTE PADESATKRÁT?

Ještě jednu věc jsem se při psaní tohoto článku dozvěděla. Urči­tě mám málo enzymů, protože málo žvýkám. V ústech jsou prý enzymy potřebné pro trávení, které se už nikde jinde v trávi­cím traktu nevyskytují, a je tře­ba je aktivovat žvýkáním. Proto je nutné každé sousto přežvýkat minimálně padesátkrát. Aha. Takže není divu, že v nemocni­cích přibývá podvyživených lidí. Jestliže v dnešní hektické době chtějí každé sousto přežvýkat minimálně padesátkrát, počí­tám, že toho do sebe za polední pauzu moc dostat nestihnou. Na oběd by potřebovali dvě a ještě spíš tři hodiny.

Také jsem se dozvěděla, co si počít, když partner nechce při­stoupit na to, že odteď budeme jíst zdravěji. Mám mu připravit veganskou slaninu. Prý chutná jako maso, zešílí z ní blahém a vezme mu to veškeré argu­menty proti veganství: 100 gra­mů kokosových lupínků, 3 lžíce sójové omáčky, 1 lžíce datlového sirupu a 3 lžíce tekutého kouře. Prosím, neptejte se mě, co je to tekutý kouř, nevím.

„Lidé se prostě rozhodnou, že vůbec nebudou jíst maso nebo že naopak budou jíst jen paleo stravu, tedy výhradně maso. Ale nepřemýšlejí, co se stane s jejich tělem, když mu nedodají to, co potřebuje k normálnímu provozu,“ říká lékařka Miroslava Navrátilová. „Oni argumentují tím, že se cítí psychicky dobře. Ano, mohou se cítit dobře, ale oklamou jen sebe, ne tělo a jeho metabolic­ké pochody. Jejich tělo se dobře necítí a časem se to projeví. Je to stejné, jako když vedete fir­mu a dlouhodobě do in neinves­tujete. Časem se položí. Takže člověk si libuje, jak rychle hubne a cítí se dobře, ale nepřipouští si, že je to na úkor bílkovin, které tím tělo spotřebovává ze svých zásob, protože je nedostává ve stravě. Takže bílkovin v těle ubývá. Přitom každá bílkovi­na má určitou funkci důleži­tou pro fungování jednotlivých orgánů.“

Stát se ortorektičkou je velmi snadné. Po pročítání nejrůznějších webů a diskusí věnova­ných zdravému stravování jsem značně znejistěla a přistihuji se, že přemýšlím tak, jak jsem dřív nepřemýšlela. Že bych do těch těstovin raději tu slaninu neda­la? Nikdy jsem si nekoupila nic bez lepku, tak že bych to zkusi­la? Co když se budu cítit víc fit, kdybych jedla jen tepelně neu­pravenou zeleninu? Co když na tom všem něco je?

Chápu, co chtěl lékař Steven Bratman vyjádřit, když začal používat výraz kuchyňská spiri­tualita. Dnes už nejde o to, něco uvařit a mrsknout to rodině na talíř. Je třeba být součástí par­ty stejně smýšlejících lidí, kteří si zážitky z jídla sdělují na so­ciálních sítích. Radí si, co a jak vařit, vyměňují si poznatky, co to s nimi udělalo.

„S problémy se ke mně do po­radny dostávají převážně vzdě­lané ženy, často vysokoškolačky, které na sociálních sítích pod­lehly radám, které mají s me­dicínou pramálo společného, dokonce bývají opravdu nebez­pečné. Ze začátku jde jen o sna­hu žít zdravě, ale ta se pak mění v posedlost a končí v nemocni­ci,“ říká Miroslava Navrátilová.

NAUČENÁ BEZMOCNOST

Zdá se, že dnes je kdekdo per­fektně vzdělán v lékařských vě­dách a přesně ví, jak která po­travina v lidském těle působí. Učitelky z mateřských škol, ban­kovní úřednice, ekonomky nebo prodavačky používají odborné výrazy, které bych čekala až od absolventů medicíny či přírodovědeckých fakult. Ano, s or­torexií velmi úzce souvisí pocit. Nejsem v tom sama/sám a mám kolem sebe lidi, kteří o tom hod­ně vědí.

„V psychologii se používá ter­mín naučená bezmocnost,“říká Iva Málková, zakladatelka spo­lečnosti STOB a jedna z největ­ších odbornic na zdravé hubnu­tí. „Člověk na základě vlastní slabosti a nedostatku schopnos­tí nabude dojmu, že nemá smysl řešit problémovou situaci vlastním úsilím. Rozum jde stranou. Tentokrát to bude ono, někdo to vymyslí, rozhodne, udělá za mě. A nemusím nikam dojít, vše vy­řeším na internetu. Někdo mně na dálku udělá rychlodiagnó­zu, řekne, co mám jíst, ideálně nabídne zázračný elixír. Přes­ně toho využívají obchodníci s hubnutím a zdravou výživou.“

Podle toho, jak přibývá ob­chodů a tržišť s takzvaně zdra­vou výživou a kolik lidí se nyní stravuje podle různých trendů, tedy jinak, než bývalo běžné před dvaceti lety, se zdá, že orto­rektiků a lidí s různými potíže­mi způsobenými příliš zdravým stylem života bude přibývat. Zda mezi ně máme našlápnuto nebo už mezi nimi jsme, může pomoct zjistit test, který sestavil už zmíněný lékař Bratman.

• Zaměstnávají vás myšlenky na jídlo více než tři hodiny denně?
• Plánujete své jídlo několik dní předem?
• Je pro vás nutriční složení stravy důležitější než požitek z ní?
• Snížila se kvalita vašeho života v závislosti na zvýšení kvality vašeho stravování?
• Jste na sebe v poslední době přísnější?
• Vzrostla spolu se zdravějším stravováním vaše sebedůvěra?
• Vzdali jste se v zájmu správné stravy svých oblíbených jídel?
• Znemožňuje vám jídelníček jíst mimo domov nebo vás vyčleňuje z rodiny či okruhu přátel?
• Vyvolává ve vás zdravé stravování pocit uspokojení?
• Máte pocit viny, když se prohřešíte proti svým jídelním zásadám?

Jestliže čtyřikrát odpovíte kladně, máte zaděláno na pro­blém.

scarlett.wilkova@mfdnes.cz.