„Slibte tělu zdraví, uvěří vám.“
Základem lidského zdraví je prevence, to je mimo všechny pochyby. Abychom mohli tuto pravdu naplnit, musíme bezpodmínečně znát všechny tendence svého organismu. Je třeba se naučit zachycovat poruchy organismu v době, kdy jsou pouze funkční, ve stadiu zrodu. Než se promění v rozsáhlá poškození. Podaří se nám to teprve tehdy, když opravdu pochopíme, že člověk je ve své podstatě forma energie. Energetické životní pochody jsou optimalizovány tehdy, když obě protikladné složky, které každou energii tvoří, jsou v harmonii, v dynamické rovnováze. Umění udržovat tuto rovnováhu bylo v Orientu kladeno na úroveň umění žít. Opravdu to není snadné a člověk se tomuto umění musí učit. Základem tohoto učení je diagnóza: umění rozpoznat to, co se právě v tomto okamžiku s organismem děje. Je třeba udržet dynamiku dvou protikladných sil v přijatelných hranicích.
Lidé si zvykli, že stát buduje rozsáhlý komplex zdravotnických zařízení, který je vždy připraven k zásahu v případě nouze. Téměř všichni lidé, se kterými jsem o tomto tématu hovořil, předpokládají, že v krátké době budou vynalezeny léky na každou nemoc. Sklerózu, rakovinu, AIDS, alergii, mor i artrózu. Historie i současnost ukazují, že tomu tak není a nebude. Člověk, který se ocitne v proudu dravé řeky „nemoci“, musí vynaložit mnoho sil na to, aby se zachránil. Lékař, který postupuje sám proti této řece, připomíná situaci člověka, jenž holýma rukama chce zadržet vodu. Musí postupovat k pramenům řeky, tam, kde je vody málo. Tato část řeky se nazývá „prevence“. K pramenům řeky musí kráčet pacient spolu s lékařem. Jestliže nezměníme vztah lékaře k pacientovi, který je podle docenta Píši vztahem rodiče k nedospělému dítěti, nemáme ani do budoucna naději na podstatný úspěch.
Zdroj: Josef Jonáš, Křížovka života, 2. vyd. Eminent 1996, str. 137, ISBN 80-900302-8-9
