Není pochyb o tom, že obezita je v tomto století stále narůstajícím zdravotním problémem dětí. Za posledních pět let se počet obézních dětí zvýšil o dvě procenta. V současné době se s nadváhou až obezitou potýká každé páté dítě ve věku od pěti do deseti let. Přibližně 80 procent těchto dětí je obézních i v dospělosti. Dětská obezita je tedy nejčastější příčinou obezity dospělých. Mezí dospělými jsou procenta lidí s nadváhou a obezitou ještě tragičtější. Ve věku 60 let trpí zvýšenou váhou až obezitou okolo 50 procent obyvatel.
Kdo je viníkem?
Nemá smysl zastírat, že o obezitě a jejích příčinách toho mnoho nevíme. Nebudeme pochybovat o tom, že u dětí hraje hlavní úlohu výživa. Stačí jen o něco vyšší kalorický příjem, než je výdej, a váha postupně narůstá. Představme si to u dospělého člověka, u kterého jen 200 kcal denně navíc, což je jeden a půl rohlíku, zvýší jeho váhu o jeden kilogram za rok. Mezi 40. a 60. rokem tak stoupne váha jen při tomto nepatrném přejídání o 20 kilogramů! U dětí je tato situace velmi markantní. Děti se samy v jídle neomezují, nemají zdravotní ani estetické zábrany a jsou odkázány na to, co jim dospělí předkládají. Pochopitelně že dospělí se snaží udělat dětem radost, zalíbit se jim, a tak jim dávají výrazně kalorická jídla. Smažené hranolky, lupínky, kečup, sladké limonády, kolové nápoje, různé tyčinky a pochutiny propagované v televizi spolu s minimem pohybu, který současné děti mají, znamenají rychlý nárůst váhy.
Štíhlí rodiče – štíhlé děti
V menších městech a vesnicích je počet obézních dětí menší než ve velkých městech, což je určitě dáno tím, že ve velkých městech se děti nepohybují samy, a protože dospělí nemají čas ani chuť, děti sedí doma u televize, u počítače, u učení a tuk utěšeně přibývá. Svoji významnou roli však hraje i dědičnost. Děti v rodinách tlouštíků bojují s váhou třikrát častěji než děti, které mají štíhlé rodiče. Stejně jako narůstá množství obézních dospělých, tak narůstá, a to ještě větší rychlostí, i počet obézních dětí. Svou roli určitě hraje nápodoba, stravovací zvyklosti, ale i jakýsi genetický přenos, o kterém se zatím mnoho neví. Týmy genetických pracovníků hledají geny obezity, vítězoslavně křičí, když něco objeví, ale zatím bez jakéhokoliv významu. Ten, kdo přijde na to, jak jíst podle chuti a bez zábran a být štíhlý, bude tím nejbohatším člověkem na světě.
Tuk místo kabátu
Cukry a tuky se ve střevě přeměňují na zásobní triacylglyceroly* a ty se dostávají do zásobních tukových buněk. Přebytečné bílkoviny se rovněž přeměňují na zásobní tuky. Člověk má v těle dva typy tuku: bílý, neutrální tuk, který je uložen v buňkách (lipocytech), a to v každé buňce jedna kapka bílého tuku, a hnědý tuk, který se nachází hlavně kolem vnitřních orgánů a řídí termoregulaci*. Proto se také říká, že lidé obézní nemusí chodit nijak zvlášť oblékáni a je jim stále teplo, zatímco lidé hubení se často chvějí zimou. Je to dáno větší zásobou hnědého tuku, který je velmi výrazně protkán nervovými vlákny a ovládán nervovým systémem.
Jak „ochočit“ bazální metabolismus
Velmi zásadní úlohu hraje rychlost bazálního metabolismu. Je to metabolismus, který v organismu probíhá v klidu při příjemné pokojové teplotě, přibližně dvanáct hodin po posledním jídle. Každý člověk má jinak rychlý bazální metabolismus. Z toho potom pramení množství jídla, které může sníst při shodných podmínkách, jaké má druhý člověk. Někdo tedy může jíst více jídla a nepřibere na váze, jiný nikoliv.
Složení potravy
Rychlost bazálního metabolismu je vrozená, ale ovlivňuje ji celá řada faktorů. Samozřejmě je to především svalová námaha, tedy práce nebo sport. Dále je ovlivněna složením potravy. Například bílkoviny zvyšují rychlost bazálního metabolismu přibližně o 30 kcal na přijatých 100 kcal potravy, zatímco sacharidy ji zvyšují pouze o šest kilokalorií a tuky dokonce jen o čtyři. Jestliže sníme bílkoviny v hodnotě 100 kcal, budou se nám odbourávat sedmkrát až devětkrát rychleji, než když sníme cukry nebo tuky. Složení potravy tedy hraje úlohu v rychlosti odbourávání přijatých kilokalorií, a tedy i v bazálním metabolismu.
Teplota okolí
Na bazální metabolismus má vliv i teplota. Nízká teplota metabolismus zrychluje. Musí vznikat teplo, svaly se napínají, rychlost metabolismu stoupá. To jistě hraje svoji roli, protože proti dřívějším dobám jsou naše byty přetopené a zdržujeme se tedy jak na pracovišti, tak v bytech převážnou část dne v příjemné letní teplotě. Starší lidé si jistě vzpomenou, že v řadě místností jejich domu se v zimě netopilo, například v ložnicích vůbec. Chlad byl daleko častějším hostem, než je tomu v současné době. Proto byl také metabolismus těchto lidí rychlejší. Dnes se pobytem v teplé místnosti výrazně zpomaluje.
Tělesná teplota
V případě tělesné teploty je tomu však naopak! Vyšší tělesná teplota zrychluje metabolismus, a to velmi výrazně. S každým stupněm tělesné teploty nad normál se zvyšuje bazální metabolismus o čtrnáct procent. Při teplotě 38-39 °C se zvyšuje o 20-30 procent, takže při dlouhodobých horečkách lidé vyhubnou, aniž by věděli proč. Z toho důvodu si silnější lidé libovali, že vydrží být déle nemocní, aniž by tělesně chátrali, zatímco lidé hubení nejsou připraveni na dlouhodobé horečnaté onemocnění. V době antibiotik však tato pravidla neplatí a nakonec také víme, že jakmile má v dnešní době někdo zvýšenou teplotu, okamžitě se nasazují antibiotika nebo léky snižující teplotu. To rovněž dříve nebývalo a bylo zcela běžné, že dítě procházelo teplota mi trvajícími týden, čtrnáct dní, což mělo také určitý vliv na jeho tělesnou váhu. Dnes existuje mezi lidmi hrůza z horečky, proto se ji snaží okamžitě snižovat.
V současné době se s nadváhou až obezitou potýká každé páté dítě ve věku od pěti do deseti let.
Emoce
Dalším faktorem, který ovlivňuje bazální metabolismus, jsou emoce. S emocemi je to složité, ale v každém případě kratší emoce, vzrušení, krátkodobý stres zvyšují hodnotu bazálního metabolismu, zvyšuje se svalové napětí díky adrenalinu*. Dlouhodobý stres s nadprodukcí kortizonu* a katecholaminu naopak hodnotu bazálního metabolismu snižuje. Člověk je vyčerpaný, apatický, depresivní. Svoji roli hraje i příjem potravy v případě emocionální rozlady, protože sladké potraviny zvyšují pocit blaha a stresovaní, deprimovaní lidé často dohánějí svůj emocionální deficit potravou. U dětí existuje stejná závislost a dětský stres a emocionální poruchy jsou možná častější než u dospělých lidí. Je řada teorií o tom, že právě dlouhodobý a trvalý stres může za nárůst počtu obézních lidí. Avšak při hodnoceni obezity bohužel vždy dojdeme ke špatným stravovacím návykům a dysbalanci mezi pohybem a množstvím potravy.
Pro obézního člověka je udržení nižší váhy bojem na celý zbytek života.
Hormony štítné žlázy
Dále má na bazální metabolismus vliv hladina hormonů štítné žlázy. Se zvyšujícím se množstvím hormonů štítné žlázy se zvyšuje spotřeba kyslíku v tkáních a zvyšuje se tím i bazální metabolismus. Víme třeba, že jedním z příznaků hyperfunkce štítné žlázy je rychlé hubnutí. Mnozí lidé svou obezitu omlouvají právě špatnou funkcí štítné žlázy. Avšak braní hormonů štítné žlázy nevede k úpravě váhy, alespoň jsem nikdy nic takového neviděl. Přesto je ve fyziologii známo, že hladina hormonů štítné žlázy ovlivňuje bazální metabolismus.
Strava jako rozkoš
Jakmile rodiče dopustí, aby jejich dítě mělo nadváhu, vystavují ho tím trvalému nebezpečí nadváhy a obezity. Ta nepochybně vede v dospělosti k častým chorobám: u obézních se vyskytují častěji jak srdečně-cévní choroby, tak rakovina, poruchy žilního, kloubního systému atd. Jestliže obézní dítě pod vlivem diety zhubne, je v nezáviděníhodné situaci. Nikdy již nemůže jíst stejně jako jiné dítě jeho věku a jeho váhy. Jakmile se jeho organismus vrátí k normální stravě, rychle přibere zpátky a napiní své tukové buňky.
Je spočítáno, že obézní člověk, který zhubne, musí jíst nejméně o 300 kcal méně než člověk, který si svou váhu udržuje a nepropracoval se k ní dietou. 300 kcal znamená např. kuřecí řízek nebo dva celozrnné rohlíky. Také mozek člověka s nadváhou pracuje vzhledem k potravě jiným způsobem než mozek člověka s váhou tzv. normální. V mozku obézního člověka zůstávají i po dietě aktivnější části, které vnímají jídlo libidózně, tedy jako rozkoš a odměnu. Štíhlí a hubení lidé velmi často tento vztah k jídlu nemají. Jakmile se tam taková situace vytvoří, nezmizí tím, že zhubneme. Proto je pak pro obézního člověka udržení nižší váhy bojem na celý zbytek života a většině lidí se to nepovede. To je důvod, proč nastává tzv. jo-jo efekt.
Hladovka není řešení
Při hladovění a omezení potravy přechází řízení bazálního metabolismu na jiný rychlostní stupeň a bazální metabolismus se zpomaluje. Člověk může tudíž vydržet velice dlouho hladovět. Jsou ověřené záznamy, že člověk vydržel hladovět 70-80 dní. Já sám jsem sledoval několik lidí, kteří hladověli čtyřicet dní bez velkého úbytku váhy a bez ztráty energie. Byli schopni pracovat nebo sportovat. Jejich bazální metabolismus přešel na velmi úsporný režim. Po ukončení hladovky a započetí přísunu potravy však takový člověk rychle nabírá, a to většinou více, než byla jeho původní váha. Metabolismus se vzpamatovává několik dní. Po tu dobu i normální přísun potravy při výrazně sníženém bazálním metabolismu znamená pro organismus přibírání na váze.
Je velmi tristní zjištění vědců, že pozřeme-li tučné jídlo, například paštiku nebo tučný sýr, trvá přesun od úst do tukových polštářů břicha pouze tři hodiny. Mnozí lidé tento jev pozorují a krátce potom, co se najedí, již nemohou dopnout kalhoty nebo sukni. K přesunu tuku potřebuje organismus neuvěřitelně krátkou dobu, teprve potom může další činností tuk z oblasti břicha odbourávat do svalové práce. Jestliže žádná nenastane, tuk v podkoží zůstává a při dalším jídle přibývá další a další. Není také jedno, v kterou denní dobu jíme. V břišní partii se tuk získaný při večeři a následném sezení u televize či spánku hromadí dvakrát více než tuk získaný snídaní, po které následuje aktivita. Chceme-li, aby náš bazální metabolismus fungoval co nejrychleji, je potřeba jíst velmi často, každé dvě hodiny bychom měli nějakým malým jídlem ubezpečovat svůj organismus, že nehrozí nebezpečí hladovění, a že tedy může pracovat naplno.
Pozřeme-li tučné jídlo, trvá přesun od úst do tukových polštářů břicha pouze tří hodiny.
Aspartam a fruktóza
Dostáváme se však k hlavní příčině dětské obezity, a tou je velmi nevhodné složení potravy. Vezmeme si na paškál aspartam, umělé nekalorické sladidlo, které se používá k doslazování limonád i jiných nápojů, ale i do různých light potravin a především do potravin, kde lze na cukru ušetřit, protože aspartam sladí intenzívněji a je levnější. Vědecké závěry jsou takové, že aspartam vyvolává nadměrné přejídání. Mozek se po získání informace o sladké chuti jídla připravuje na zpracování cukru, avšak cukry se nedostavují. Vyvolává poplašnou reakci a žádá o přijetí další potravy, aby tato reakce byla uspokojena. Je rovněž známo, že výrobci aspartamu uplácejí různé odborné společnosti, které pak taková sladidla doporučují a které v podstatě tato sladidla nezakážou.
Aspartam např. průkazně poškozuje paměť a při dlouhodobém užívání takových nápojů a jídel s aspartamem dochází k nezvratnému narušení paměti. Je jednou z podezřelých látek i při vzniku autismu*.
To však není jediná potravina, kterou je v dětském jídle možné podrobit kritice. Už samotný cukr se může stát nepřítelem zdraví. Cukr je jedem především v případě, že ho lidé požívají více, než jejich mozek a svaly potřebují. Mozek spotřebuje až 20 procent energie, kterou tělo použije. Je-li naopak energie příliš, tedy přísun cukru je příliš vysoký, dochází ke vzniku nežádoucích elektrických potenciálů, podrážděnosti a naopak k útlumu a především k přeměně cukrů na tuky. Maximálním množstvím cukru v různých podobách by podle amerických norem mělo být šest lžiček za den, ale průměrná spotřeba je mnohem vyšší. Statistiky hovoří o 40 kg na rok a člověka, a to včetně nemluvňat.
Mnoho lidí se domnívá, že fruktóza neboli ovocný cukr je zdravější, a proto se snaží své děti krmit raději fruktózou než sacharózou, tedy běžným cukrem. Játra, která rozhodují o metabolismu, spotřebují asi 20 procent glukózy z potravy a zbytek je distribuován do těla, kde je zpracován hormonem inzulinem. Fruktózy však játra zpracují 100 procent. Fruktóza se přemění na tuky, tedy jak triacylglycerol, tak cholesterol. Jestliže tedy zkonzumujeme 120 kalorií z glukózy, z této dávky se v podobě tuku uloží 1 kalorie. U 120 kalorií fruktózy se uloží 40 kalorií v podobě tuku. Na tom je vidět rozdíl ve zpracování mezi fruktózou a glukózou.
S konzumací fruktózy se spojují některé nemoci, jako je špatné využívání inzulínu, ukládání tuku kolem pasu, vysoký krevní tlak. Ovlivňuje i metabolismus trávicího systému a mozku. Fruktózu získáváme nejen z potravin, které jsou jí slazeny (průmysl vyrobí 250 000 tun fruktózy ročně pro potravinářský průmysl), ale i z ovoce. Mnozí lidé v zájmu zdravé stravy nahrazují cukr fruktózou, a to třeba i v podobě sirupu z agáve, který je populární v USA. Tento sirup obsahuje vlastně jen fruktózu. Tu obsahují i další potraviny, jako je javorový sirup, melasa nebo třtinový sirup.
V každém případě masivní konzumace sladkých limonád přináší do organismu aspartam a fruktózu. Může to být jedna z příčin rostoucího počtu obézních dětí. Je pochopitelně velmi těžké, aby děti daly přednost zelenině například před smaženými hranolky a kečupem. Rovněž tak přeslazené potraviny, at už nebezpečnými umělými sladidly, nebo i cukrem, jsou pro děti daleko příjemnějším jídlem než potraviny, které tyto sladké chutě obsahují jen v mírné formě.
Co ne a co ano
Není dobré dávat dětem ani výrobky z bílé mouky a kravského mléka, které je velmi těžko využitelné a přináší do organismu tuky a především bílkoviny – kasein, který není pro organismus dítěte vůbec vhodným jídlem. Zelenina, přiměřené množství ovoce, olivový olej, oříšky, semínka, pohanka, kuskus a přírodní ovesné vločky, případně kváskový chleba, potraviny bez éček, neslazené mléčné produkty, nejlépe z kozího mléka, to jsou potraviny, které by děti měly jíst. Maso stačí dítěti jednou nebo dvakrát týdně, a to ještě maso v bio kvalitě bez hormonů, antibiotik a jiných přídavných látek (nejlépe kuřecí, krůtí, králičí a rybí). Omega-3, 4 a 6 kyseliny zvyšují inteligenci i paměť dětí, zlepšují jejich mentální schopnosti. Tyto omega kyseliny se nachází v některých druzích olejů a v rybách.
Důslednost především
Sám samozřejmě z praxe na svých dětech vím, jak je to obtížné, jak člověk musí být systematický a nekompromisní, aby dítě navykl na tento druh potravy. Jeho bystrost, energie a štíhlá postava je však tou nejlepší odměnou. Jeho zdraví je nejkrásnějším darem, jaký rodič může dostat. Je to možné, je to dosažitelné. Jestliže způsobíme dítěti obezitu, uděláme mu tím problém nejen v dětském věku, kdy omezíme jeho konkurenceschopnost mezi dětmi, vystavíme ho často posměchu, ale způsobíme mu i výrazné zhoršení šancí v dospělém věku a potenciální zdravotní problémy. Za to tato námaha stojí, abychom dětem připravovali jídlo, které bude především zdravé a pak teprve chutné, zatímco běžný je opak: jídlo musí být chutné a zdraví je až na několikátém místě. Podbízení chuťové návykových potravin vede k přejídání. Jestliže jídlo nedráždí chuťové buňky, nedráždí mozek a nevzniká drogový návyk, dítě jí přiměřeně, nepřejídá se a samo si snadno reguluje množství potravy, kterou potřebuje.
Posunutá hranice sytosti bude dítě nutit přejídat se drogově dráždivými potravinami.
Jak může pomoci detoxikace
Detoxikace má pochopitelně svoji úlohu v boji proti obezitě, ale není to taková úloha, jejíž spinění by umožňovalo člověku jíst bez omezení to, co chce, co mu chutná, a přitom se nestát obézním. Detoxikací zvýšíme energii, vitalitu člověka. Člověk pak vyhledává více pohybu, pohybem spaluje nadbytečnou energii z nadbytečných potravin, které snědl. Při nedostatku vitality má člověk sotva energii, aby zvládl bazální úkony svého života. Detoxikací stabilizujeme optimální hormonální činnost štítné žlázy, hypofýzy, nadledvin. Tyto stabilizované hormony, produkované v přiměřeném množství, se projevují na náladě člověka a na dobrém zvládání stresu. Energie retikulární formace, která je stimulující tkání pro celý mozek, umožní člověku, aby přiměřeně energicky myslel a jednal. Jsou to všechno atributy toho, aby člověk zbytečně netloustl. 5 prevencí obezity je však třeba začít už v dětském věku. Jen poruchy funkce hypotalamu, které jsou nesmírně časté, přinášejí poruchy příjmu potravy. Noviny si často všímají anorexie, tedy stavu, kdy hypotalamus nedovoluje člověku přijímat potravu. Málo si však všímají obrácené poruchy – nezvladatelné chuti k jídlu, kterou nemusíme nazývat bulimií, ale posunutá hranice sytosti bude dítě nutit přejídat se drogově dráždivými potravinami. Detoxikace zajistí správnou funkci hypotalamu i v tomto ohledu.
O některých věcech způsobujících vznik obezity u dítěte jsem se zmínil. Rozhodně ne o všech, to by vyžadovalo celý bulletin. Doufám však, že tyto informace postačí k tornu, aby ve vás probudily zájem o tuto kapitolu zdraví.
MUDr. Josef Jonáš
