„Pěstovat vědu a nemilovat lidi je jako zapálit pochodeň a zavřít oči.“

Ruce se staly v průběhu dějin symbolem života. Nikdy jsem neviděl kromě hlavy jinou část lidského těla, která by se mohla stát sochaři předlohou pro samostatné dílo. Zato jsem viděl celé stohy fotografií rukou, viděl jsem obrovské i miniaturní sochy rukou. Nemusely být k nim žádné vysvětlivky. Řeč rukou, to znamená pohyb, jejich tvar, pozice postačily, aby všem bylo zřejmé, komu ruce patřily předtím, než je fotograf nebo sochař ztvárnili. Kresba linií na ruce usvědčuje zločince a je zcela neopakovatelná. Stejné kroužky, linie a spirály jsou charakteristické pro některé nemoci. Četl jsem vědeckou práci, ve které se dokazovalo, že ta která nemoc má jistou kresbu papilárních linií. Bylo by to však příliš jednoduché a tak se této otázce lékaři nevěnují. Z rýh a vrásek se dají přečíst osudy lidí. Nahlížel jsem do mnoha textů, které dávaly návod, jak posoudit charakter člověka ze stisku ruky. Může být studený, ochablý, vřelý, chamtivý, slizký, upřímný, pevný, jistý, drtivý, nepřipouštějící pochybnost, agresivní. Myslím, že do této doby nikdo nepochyboval o velkém symbolickém významu rukou. Do rukou celý starověký svět kladl své osudy. Všechny modlitby a pozdravy zahrnoval pohyb rukou. Zvedaly se k obloze, tiskly se prosebně k sobě, lomily, křížily na prsou, kladly na zem či vztahovaly k příchozím. Byla ceněna jejich schopnost přijímat a vydávat energii. Babičky odpočívají tak, že kladou prst proti prstu a spínají tak ruce na prsou. Snad uzavírají energetický kruh, aby ani troška neunikla z jejich starého organismu. Ze stejného důvodu kladou ruce na svá kolena, jen tento energetický kruh je trochu větší. Hladí dětské hlavy a cítí, jak do nich proudí energie mládí. Přikládají starostivé ruce na čela nemocných dětí a dítě pak cítí klid a ulehčení ve své nemoci. V Orientu je dodnes známá léčba „přikládáním rukou“. Kdysi známý vídeňský lékař Messmer prováděl své léčení vitálním magnetismem – nad pacientem v určité vzdálenosti prováděl rukama zvláštní tahy. I dnes biotronici používají k předávání či odebírání energie téměř výhradně rukou. Těmito slovy chci dodat rukám mimořádnou vážnost, jež jim náleží. Popsali jsme si léčení přes reflexní zóny nohy. Měli bychom tedy obdobu hledat i na ruce. Praxe však ukazuje, že tomu tak není. Aktivní zóny ruky se k léčení prakticky nevyužívají, a to i přes to, že mapy reflexních zón na ruce jsou již poměrně dobře zpracovány. Je samozřejmé, že ruce budou hrát jistou úlohu v sebediagnostice a seberegulaci organismu tak, jak se to v této knize snažím dokázat. Vývoj centrální nervové soustavy, který umožnil tak jemnou a diferencovanou činnost rukou, zbavil tento orgán oné bazální reflexní funkce, jakou ponechal orgánům fylogeneticky zaostalejším.  Ruka byla v minulých časech využívána i ke čtení osudu. Čáry v dlani znamenaly pro znalce tolik co popsaná stránka papíru, coby curiculum vitae, vyprávějící o životních osudech pisatele.

 

© MUDr. Josef Jonáš – poradna celostní medicíny

Zdroj: Josef Jonáš, Křížovka života, 2. vyd. Eminent 1996, str. 99-101, ISBN 80-900302-8-9

CategoryZajímavosti

© 2016 MUDr. Josef Jonáš - poradna celostní medicíny