Co nám říkají emoce a kde se nacházejí?

„Negativní emoce jsou přirozenou součástí života každého z vás. V určité rozumné míře nás mohou přinutit zamyslet se nad vaším životem. Když se jimi ovšem necháte ovládnout, ovlivňují nejen naše chování navenek, ale rozbíhají v těle nebezpečné procesy a zabraňují nám tvořit pozitivní věci. Krátkodobá negativní emoce je v pořádku, musíte s ní ale pracovat, neutralizovat ji.“

Základní chybou je negativní emoce potlačovat. Mnohem lepší cestou je si uvědomit, co nám říkají o dané situaci, o nás samotných, o tom, co se nám honí hlavou. Někdy je těžké určit, proč se cítíme špatně, jindy je příčina jasná. Emoce strachu a úzkosti nejčastěji postihují perfekcionisty, kteří lpí na tom, aby vše bylo dokonalé, a děsí se toho, že tento stav nedokážou udržet. Dále osoby pověrčivé, které si rády v mysli vytvářejí černé scénáře, a osoby příliš zásadové.

Strach je ve skutečnosti kladná emoce, která před člověka staví pomyslné mantinely, v nichž žije spokojený život. Je to emoce, která zachraňuje. Která v nás probouzí pud sebezáchovy. Když se člověk dostane na okraj propasti, je správné mít strach udělat další krok vpřed, do prázdna. Příliš časté, intenzivní nebo dlouhé prožívání strachu a úzkosti je však patologické a patří k nejhorším emociálním stavům lidské mysli. Pokud si je člověk schopen tyto stavy uvědomit, je na nejlepší cestě k jejich zvládnutí. Již v době starověkého Řecka a Říma poukazoval slavný lékař Galenos na vztah mezi emocemi a mozkem. Tenkrát mu lidé nevěřili a zastávali Aristotelův názor, že sídlem emocí je srdce. Dnes již víme, že mozek se opravdu významným způsobem podílí na vzniku a formování emocí a spousta odborníku jej považuje i za jejich „sídlo“. Například díky strukturám mozkového kmene jsme schopni rozlišit emoční signály (podle významu). Obsah emočnímu signálu zase dává limbický systém, který je zodpovědný také za naši reakci, řízení a kontrolu emočního průběhu. Nejvíce se limbický systém významným způsobem podílí na emoční paměti (umožňuje nám interpretovat naše vzpomínky) a hodnocení emocí (příjemná či nepříjemná, ohrožující atd.), vyvolává v nás (navozuje nám) pocity strachu, zlosti či pohody. Další důležitou součástí mozku ovlivňující emoce jsou bazální ganglia. Ty zastávají jakousi kontrolní, resp. regulační funkci emocí („drží naše emoce na uzdě“). Zpracovávání a vyhodnocování emočních reakcí (například ve tmě v nás nejasný stín vyvolá strach, který zmizí poté, co zjistíme, že se jedná o pouhý strom a nastane pocit uvolnění – úlevy) mají „na starosti“ projekční části mozkové kůry.

Dají se emoce léčit?

MUDr. Josef Jonáš říká: „Ať už homeopatika nebo detoxikační produkty, případně přístroj pro tělesnou hygienu Marion, to vše může pomoci lidem, aby své emoce tolik neprožívali. Oni se totiž většinou nebojí konkrétních věcí, jejich stres je virtuální. Je to vlastně program, který zčásti dědíme nebo se jím „nakazíme“ od rodičů, naprogramujeme se jím. Je to takový virus, který můžeme zlikvidovat na podobném principu jako virus v počítači. Tedy ne skalpelem nebo tabletkami, ale zase informacemi.“

Zdroje: