Cesta za vzděláním

Dovolte, abych vám podrobně vylíčil cestu za vzděláním lékaře. Domnívám se, že tento model by měl být v mnoha směrech vzorem a vhodný k napodobení. Nejdříve musí budoucí lékař samozřejmě absolvovat příslušné vzdělání na lékařské fakultě. Nejkratší studium trvá šest let a během něj student proniká do tajů anatomie, fyziologie, biochemie, histologie, lékařské fyziky, mikrobiologie i do tzv. klinických oborů, jakými jsou interní lékařství, chirurgie, gynekologie. Medik zkrátka objevuje celou řadu tajů medicíny.

„Myslím si, že každý terapeut i každý člověk, který zkoumá lidský organismus, by měl určité základy teoretických znalostí i praktických dovedností ovládat. Jinak řečeno, terapeut by se s nimi měl seznámit. To však stále není dostatečné k úspěšnému výkonu řízené a kontrolované detoxikace. V našem případě je nutné studovat také toxikologii, dietologii či psychologii. Nadto je v základním penzu si osvojit také speciální předměty týkající se teorie a praxe detoxikační medicíny.“

Ve vzdělávání terapeutů vidím jednu z významných rezerv. Odstranění těchto nedostatků by zaručeně zvýšilo i kvalitu námi poskytovaných služeb. Vím, že neříkám žádnou novinku, ale považuji to za natolik důležité, abych důrazně doporučil vážně se tímto nedostatkem vzdělávání našich terapeutů zabývat. Nakonec historie medicínského vzdělávání sahá hluboko do raného středověku a řada předmětů, které jsem vyjmenoval, byla vyučována už na středověkých fakultách. Jde tedy o systém velmi rozpracovaný a vyzkoušený.

Další kapitolou v životě lékaře (což je podstatné období) je systém celoživotního postgraduálního vzdělávání. Skládá se z různých kurzů, stáží, konferencí, kongresů a je ve svém profesním růstu velmi pečlivě sledován. Každý lékař musí navštívit určitý počet vzdělávacích akcí, aby získal příslušný počet bodů. Na vzdělávání lékařů samozřejmě dohlíží i nadřízený lékař, obvykle primář oddělení, protože chce spolupracovat s dobře vyškolenými odborníky. I v tomto bodě vidím další nedostatek vzdělávacího systému.

Nepopírám, že mnoho našich lidí dochází na semináře, kurzy, letní školy, konference i kongresy, přesto se stále velký počet terapeutů dále nevzdělává. 

Určitě by nikdo z vás nechtěl přijít k lékaři, který by preskriboval léky z doby před dvaceti, třiceti léty. Takového lékaře, který by nepostřehl, že se v medicíně leccos změnilo, by nikdo nebral vážně. Bohužel, takových lidí je v našem společenství poměrně dost. A protože detoxikační medicína prodělává obdobný vývoj jako všechny jiné obory lidské činnosti, je nezbytné tento vývoj sledovat.

„Vidím-li však, že klientovi by bylo možné velmi snadno pomoci a že neúspěch je daný zejména tím, že terapeut ustrnul na znalostech z doby před deseti léty, pak nemohu být pochopitelně spokojen.